Salesiáni Pardubice
„Bože, Ty jsi vdechl život nám i celému stvoření. Dej, ať si jako sv. Václav uvědomujeme jedinečnost a důležitost každého člověka. Ať všichni mocní chrání svobodu a důstojnost všech lidí.
Veď nás k citlivosti ke kráse uměleckých děl a k vděčnosti za ty, kteří svým nadáním přispívají k našemu zušlechtění.“ (z přímluv)
Od OteFestu se nám Václav vskutku vybarvil! Látkovou fotozvětšeninu hlavního kostelního obrazu nahradila doopravdická malba pana Václava Sokola. Při svatováclavské slavnosti v neděli 29. září nám mistr v doprovodu své dcery a spoluautorky Magdaleny Martinovské obraz představil a otec Jiří ho požehnal. Pečlivě jsme si zjistili, že ho můžeme pokropit vodou, aniž by mu to ublížilo. (Ať žijí zájmena!)
Pravděpodobně poprvé v historii (minimálně v té liturgické) zaznělo na slavnost sv. Václava evangelium Mistře, kde bydlíš? Zcela pochopitelně, protože je motivem nejen obrazu, ale zejména celého pardubického salesiánského díla. Otec Václav si však moc nezakázal. Tentokrát jsme všichni společně přemýšleli nad tím, co našemu Salesiánskému centru a městu Pardubice přejeme. Své myšlenky, touhy, obrázky apod. jsme zachytili na lístečky. (Ty si zapamatujte, ještě o nich bude zmínka.) Nesměl chybět závěrečný svatováclavský chorál, za jehož zpěvu jsme liturgickým průvodem kráčeli ke hřišti, k připravené jámě a konvím. Proč?
Věděli jste, že ve Stochově u Kladna se nachází dub, který podle legendy zasadila Ludmila při narození Václava (oba dva tehdy byli ještě liturgicky nesvatí)? Kdo nevěří, ať tam běží nebo dojede (zastávka busu U Dubu). A my jsme si (a také ostatním!) v Pardubicích také zasadili dub. Symbol růstu, pevnosti a dlouhodobosti, k jehož kořenům jsme vsypali právě ony papírky, naše přání a také odhodlání přispívat k růstu našeho společenství každý svým jedinečným způsobem.
Dub přinesli a zasadili Pepa a Kuba Dospělovi, otec a syn. Protože naším centrem procházejí děti, mladí, dospělí i senioři, zalití dubu obstarali zástupci všech generací, na znamení předávání víry, života. Dub se dočkal nejen vody, ale také požehnání, a liturgickou tečkou se stala píseň oblíbená u dětí i mnohých dospělých: „Budu jako strom a mojí oporou je mi živý Pán“. Ať to tak opravdu je!
„Nesmíme nikdy zapomínat na to, že každý mohutný strom započal svoji dráhu jako nepatrná sazenička.“ (Konrad Adenauer)
„Kdo sází stromy, má druhé raději, než sebe.“ (staré anglické rčení)
(citáty ze zalévání dubu)
Po občerstvovací pauze jsme se sešli opět v kostele, kde proběhlo velmi pestré představení různorodých aktivit našeho centra. Dozvěděli jsme se o sobě vzájemně zase o něco víc a zažili, že si spolu s ukázkami z filmu můžeme vzájemně říct „S Tebou mě baví svět“. Ani nám nevadilo, že oběd začal později. Posilněni gulášem a buchtami se někteří odebrali do svých domovů a jiní do tělocvičny, kde začala také velmi podstatná část slavnostního dne, volejbalový turnaj.
Došlo k zázračnému rozmnožení: z pěti jednotlivců přihlášených ve whatsappové skupině se staly čtyři týmy po šesti hráčích. Přišli zkušenější i ti méně zdatní, ale velmi odvážní. Byla to hra, zábava, radost, výborná atmosféra… Všichni si to užili, za což patří velký dík Pavle Dospělové, hlavní organizátorce a rozhodčí v jedné osobě.
Počasí i organizace vyšly na jedničku. Bohu díky, sv. Donu Boskovi díky, sv. Václavovi taktéž. A všem, kteří přišli slavit, žehnat, tvořit… Na viděnou určitě dříve než za rok! Všechny fotky najdete TU.
„… Zasazujeme dub. Chceme, aby nám připomínal nejen znovuotevření našeho domu v ParDUBicích, ale i hloubku našich kořenů a sílu víry. Tak jako tomuto stromu dáváš dostatek vody, světla a prostoru pro jeho růst, požehnej + i nám, mladým i starším, abychom se otevírali všem tvým darům, vytvářeli zde zázemí pro sebe i druhé, rostli ve víře a stávali se tak zralými lidmi.“ (z žehnání dubu)
